Poslední příspěvky
Kweenparáda
Linkové spoje
skákající adbar
špicovní etom
otafův heft
shanghai
absurdní suchosch
pavel kohout
roderick long
dan vorechovsky
docela jiný kween
techblog
Inu, bylo krásné deštivo sněhové odpoledne, a tak jsem se rozhodl, že se pojedu podívat, co mají v Hypernově nového. Potřeboval jsem pár nezbytností a tak jsem na sebe hodil kalhoty, ponožky, tílko, tričko, svetr a na vrh (přesně na něj) kabát. Nezapomněl jsem ani na igelitku, kterou jsem nacpal do jedné z mnoha volných kapes.
A protože venku bylo krásně deštivo a sněhovo, řekl jsem si, a projedeš se autem. I nazul jsem boty a vypravil se k automobilu (nebo jak říkají sousedé polácí, k samochodu). Vyšel jsem ze dveří takhle doleva, pak znovu doleva a zase doleva, neb jsem parkoval za dvěma rohy.
Když jsem přišel k autu, tak jsem zjistil, že je zasněžené, což jsem si původně také myslel, neb pršelo. Přesto jsem doufal, že by nemuselo být zasněžené tolik. Ale bylo. A protože vzadu nemám stěrač, nastal problém, jak sníh oklepat dolů. Jednou z věcí, kterou jsem chtěl v Hypernově koupit, byla totiž stěrka na sklo, která by se mi v tu chvíli náramně hodila. Protože jsem neměl po ruce nic, čím bych sníh oklepal, rozhodl jsem se, že se mi vlastně nikam nechce.
Prostě počkám, až sníh roztaje. Bohužel mi teď počasí nepřeje, avšak doufám, že někdy příští týden se do Hypernovy dostanu.
Peru, Peru, Peru,
já se z toho snad pokakám,
potkal jsem jen indiány,
žlutí byli jak origami (a zde si všimňete, že jsem řešil dilema logiky a rýmu – originálně jsem však volil způsob vyhni se jak můžeš a zvolil překvapivou třetí cestu nerýmovaného nelogického verše; navíc, nevhodným slovem jsem si zavařil vytváření dalšího případného rýmu a celý rým tak z nelogického pohledu zdoploval (viz germanistika pro pokročilé, sv.3))
na tatami.
Argentina, Brazílie, Uruguay,
všude samý papa ... papoušek,
jednoho jsem koupit chtěl,
jenže jsem však zapomněl,
peníze.
Kolumbie, Venezuela, Surinam,
honem honem chci jinam,
straší tady komunisti, (až na Surinam, ale hodil se mi do rýmu)
ti nezbední populisti.
Ameriko sbohem, sbohem, sbohem,
nebylo mi s tebou špatně,
nicméně hned za rohem,
je to lepší o hodně.
(Upozorňuji, že o Jižní Americe jsem slyšel jen z doslechu a mé autentické zážitky jsou tak zcela relevantní + i)
Vždyť každé malé dítě, co má upíra v bytě, ví, že Pluto je pes a ne planeta. Kolik práce si jen od dětství mohli ušetřit ...
Druhý den na území našich sousedů jsem neměl ani kondenzující vodu o tom, že se můj život za den zcela změní. Být rolerem znamená začít nový život, protože rolerství, přátelé, to není jen tak nějaká manýra chytrých, bohatých a prohnaně mazaných podnikatelů, to je poslání, to je životní filozofie. S tou nevědomostí jsem vstal do druhého dne a tento den započal tak, že jsem vstal z postele. Už to lze považovat za takový pěkný začátek dne. Navíc jsem vstal po mnoha letech z německé postele poprvé. A onehdá to byly postele našich západních kolegů z vyspělé NDR. Napadá vás stejná otázka jako mě ...? Ano, na tuto otázku odpovídám jednoznačně ano.
Po úspěšném povstání jsem se vydal pozdravit pana domácího do kuchyně. Byl jsem přivítán pozdravem "dobré poledne", což na mé mastmi mazané levé tváři vyvolalo neviditelné zrudnutí. Dobrá, bylo už půl osmé, jsem zkrátka spáč. Panu domácímu jsme se pomstili snadno, uvařili jsme kafe. To byste nevěřili, jak může někoho kafe z kuchyně vyhnat tak rychle. To nejhorší ale ... atd., to už znáte.
Protože nebyl čas, s ještě nedojedeným rohlíkem namazaným z obou stran salámem vyrazil jsem za asistence pana domácího, koblogera, pana otce a dnes již odpadlého koblogera do ulic velkoměsta. Ještě rozespalý s ještě nedojedeným ... atd. jsem se v dojmu, že je to naše auto, zcela nerad a nekontrolovatelně vloupal do úplně cizího auta, které mi přesto nepatřilo. Zvláštní paradox, všimněte si! Po upozornění jsem přesedlal do kočáru, který nás měl odvést (nebo odvézt??? ha!) do centra onoho nejmenovaného východozápadoněmeckého velkoměsta. Kočár řídil kobloger. Na cestě zastavili jsme se u známého v obchodě a nakoupili pár drobností na opravu auta (ne tak docela my a nebyl to tak docela náš známý). V tu chvíli jsem však měl za sebou jeden z divů světa. Aha, říkáte si, kde by se ve východozápado....atd. vzal jeden z divů světa? Nicméně podle této indície byste měli poznat, o které město se jedná. I po nakoupení pro mě zcela nepodstatných součástek pokračovali jsme do centra a zdravili máváním nás zdravící německé plebejce.
Projeli jsme centrum, s koblegerem očíhli situaci a vyrazili nakupovat vysavač, o čemž jsme však v tu chvíli neměli ani ponětí. Po cestě jsme opět viděli jeden z divů světa (ano, ten samý to byl). Za okamžik trvající v Německu poměrně dlouho (nějakých 61 minut odhadem) jsme dorazili na místo podnikání pana domácího. Novotou se blýskající autodílna s pověstnou německou toudletou byla skoro v centru ne zcela zapadlé vesnice. Nebýt kostela, pár domů okolo a místního rybníka s neochočenými kachnami a jedním koňem, dalo by se říci, že je to dominanta vesnice. Čili jsme do té stodoly vstoupili a obdivovali nejmodernější zařízení typu hasák a kladivo.
V tu chvíli jsme neměli ponětí ani o tom, že se staneme rolery, ani o tom, že budeme nakupovat vysavač a hlavně jsme nevěděli, že se v dílněauto nachází skutečný poklad, poklad, který stál za to ... (a pozor jako, hovínko od paní kuny to teda fakt nebylo)
Co se stalo po příjezdu ...
Celý článek
... už při pomalém přijíždění k hraniční závoře, která tam nebyla, mi byl celník celý podezřelý. A my jemu. Bylo jasné, že se něco mesele. Všichni čtyři, tedy já a ostatní tři Otové se stejným příjmením, jsme měli své falešné doklady připravené k prokázání své falešné totožnosti. Slušně jsme pozdravili Guten Mák a já jasně viděl, jak si mě celníkovi oči skrze tmavé brýle zkoumavě prohlíželi. Bylo otázkou času, než zbystří mou krabičku čínských cigaret a bude chtít úplatek. Byl jsem připraven na nejhorší. V tu chvíli se však stalo něco neuvěřitelného. Celník udiven třemi falešnými průkazy na stejné jméno nezmohl se na nic víc než trapné "děkuji" a pustil nás dál. Byli jsme zachráněni, aspoň tedy pro tentokrát. Na německých dálnicích, kde vládne anarchie neomezené rychlosti, jsme s větrem ve vlasech (skoro no) upalovali do středu říše Übermenschen. Aut s českou poznávací mačkou ubývalo a aut s německou Kennzeichen přibývalo. A větrem se nesl hrůzostrašný refrén německých lidových písní z rádia Bayern 1. Přeladil jsem postupně až na Bayern 6, ale rozdíl mezi 6 stanicemi de facto odpovídal rozdílu v názvu těchto stanic. Raději jsem rádio vypnul a pozoroval okolní mumraj. A bylo to docela zábavné. Vlevo auta, vpravo taky. Znáte snad lepší zábavu? Pomalu jsme se rychlostí světla blížili k cíli naší výpravné cesty za mými cizími příbuznými. V autě se v tu chvíli rozpoutala ohnivá debata mezi dvěma Oty, do níž se tu a tam s naprosto nemístnou poznámkou zapojil Ota třetí, což vyvolalo vlnu nevole (či nekrávy???) u zbývajících dvou Otů. V autě zavládla Otománie. Debata skončila tak rychle, jak pomalu začala. Jeden Ota pod tlakem druhého Oty zazmatkoval a odbočil na odbočce, která se druhému Otovi jevila jako lepší, ale která prvnímu Otovi následně přišla jako, cituji, a nebo ne, radši nebudu citovat. První Ota chtěl zkrátka odbočit na jiné odbočce a já byl zase naštvaný, že kvůli radě druhého Oty ten den neuvidím pyramidu. O tom, co si myslel Ota třetí, prameny neudávají nic konkrétního. Jelikož však druhý Ota prvního Otu navigoval vynikajícně (mé oblíbené slovo, které však z jistých důvodů běžně nepoužívám), dojeli jsme na smluvené místo přesně na to smluvené místo. I zaradoval jsem se, vida palác, v kterém následující dva dny přebývati budu. Radostně jsem se rozběhl k brance, ale přesto jsem tam doběhl až jako poslední. Ostatní měli radost větší, což je pochopitelné, protože mí cizí příbuzní byli jejich vlastní příbuzní. I vstoupili jsme dovnitř příbytku a po schodech vyšli do prvního patra, zazvonili a kdo nám neotevřel ...
pokračování příště
Nastal osudný den s velkým D, osudná hodina s velkým H a osudná minuta s velkým S. Nastal čas odjezdu za cizími příbuznými do později jmenovaného východoněmeckého (i když se nachází v bývalém západním Německu) města. Pot mi poléval celé tělo, tak moc jsem se na cestu těšil. Sbalil jsem si pár švestek, nějakou tu buchtu a hlavně spodní prádlo a vyrazil čekat. Skřípající pneumatiky prozradily pomalu se přibližujícího se koblogera Otu.Ota dorazil ve smluvenou dobu na minutu přesně a to pouze o 10 minut později. Vyjeli jsme. Pak jsme jeli. A nejeli jsme chvíli, ale dlouho. Byla středa a obloha se nad námi potemněle stmívala. To nejhorší mělo teprve přijít. A naštěstí to nepřišlo, protože se nic nemilého nestalo. Jídlo v čínské restauraci s čínskými zaměstnanci mluvícími čínsky bylo dobré a my vyrazili dále. Málem bych zapomněl, společnost nám dělal ještě jeden nejmenovaný kobloger. Ten totiž v příběhu sehraje svou nezaměnitelnou roli. Po příjezdu do nejmenovaného severočeského města jsme se ubytovali u mých cizích příbuzných (byli to Otovi rodiče). Večer jsme vyrazili na automobilovou tůru na hrad Tolštejn. Auto zaparkovali pod hradem a vyšli na namáhavou výpravu. Po hodině jsme byli zpět doma a popíjeli kvalitní nejmenované slovenské pivo Zlatý Bažant. Poté přišlo na řadu nejmenované německé víno s českým původem Ryzlink rýnský. Ptáte-li se kde je to Německo, ptáte se správně. Otův táta totiž jel s námi a tak jsme se rozhodli, že cestu neurazíme najednou, ale přespíme v onom nejmenovaném severočeském městě.
Na druhý den dopoledne jsme vyrazili do Německa. Cesta ubíhala dobře a já si dokonce koupil nejmenované noviny s mým nejnovějším článkem, kterým jsem se všude chlubil (za jízdy jsem ho ukazoval předjíždějícím autům, čímž jsem bezesporu zvýšil prodejnost tohoto deníku). A než jsem řekl švec, byli jsme o pár metrů dále. Pak jsem řekl švec znovu a opět jsme se posunuli o pár metrů dále. Slovo švec jsem opakoval tak dlouho, dokud jsme nedorazili na oběd do nejmenovaného města poblíž Plzně. Tam jsme si dali oběd, prohlédli místní zámeček a vyrazili dále. V nejmenovaném českém hraničním městě Rozvadov jsme byli na to táta a jali se obelstít celníka ...
pokračování příště
Jelikož zrovna nezažívám zrovna nejradostnější údobí svého chrabrého chabého habrového života, nezažijete teď na těchto stránkách tolik radosti, jako jste zažili v minulosti. Vzpomeňme jen na zdařilé básně s roztomilými nadpisy (někdy i verši), vzpomeňme na neúspěšné hledání Emanuelina nevlastního bratra, a co teprve náš perspektivní kroužek mladých sinologů (o němž Ota možná stále ještě neví) se kterým souvisí dnes již neexistující Pekingská Opera. A vzpomínáte na malého mudrce? Že ne? To nevadí. A což teprve mé báječné soutěže o ... ceny (jestli se tomu tak vůbec dá říkat). Ó jé, to byly časy. Už se nikdá nevrátí. Nyní vás čeká jen otěžemi obtěžkaný nemastný neslaný kween.
Víte, tak mě přepadla melánie s chólií a řekl jsem si, a co, tak to tady rozbalím. Jasnou, blyštivě smutnou zpověď. To víte, můj život není snadný, živím se všelijak. Tu a tam někomu opravím kotel, tu zalátám poškozený došek, tu zametu někomu před prahem, tu odpilotuji nějaký nouzový let, tu podávám míčky na turnaji v hokeji, tu a tam se mihnu jako kompars v divadle či tu a tam simultánně odtlumočím (při neznalosti žádného cizího ani domácího jazyka) nějaký ten brífink. Není to, Věro, snadné, žiju jak se dá. Třeba právě teď, co dělám já, takový švarný junák (skaut převlečený za Jánošíka), v sobotu večír u počítače pojízdné mlékárny? Těžká otázka, hodná Gulliverovy prostopášné povahy. Já si s ní však poradím, v záloze mám totiž něco vynikajícího, skoro nadpozemského. Ano, je to hit, hit Šárla Gotta. Odpovědí na onu těžkou otázku je známý a značně poučný (i když nedoceněný) nerým "vždyť ještě léčky málo znáš, málo, zdá se mi, hej břízo bílá, skloň se níž". V tomto úryvku je uložen smysl celého vesmíru, tedy i odpověď na onu neverifikovanou otázku. Vím, vím, lze namítnout, že to tak není, že by to dokonce mohlo být i docela naopak, ale já tento pohled nemám. Mám pohled dezinformovaného Číňana, který zjistil, že se ztratil v přísně kvadratickém útvaru ve tvaru míče. Lepší přirovnání jsem momentálně po ruce neměl, leda pár židovských anekdot, což by se sem při této ponuré náladě zcela jistě nehodilo. Vím, že mě budete litovat a jsem za to opravdu vděčný. Ještě vděčnější bych ale byl, kdybyste mi svou lítost projevili na můj účet u České spořitelny, konto Kween v nouzi, č.888 666 4444/0100. Účet je optimalizován na eura či švýcarské franky. Předem děkuji za pochopení. Osud byl ke mně skutečně nemilosrdný a nadělil mi jen samé nepříjemnosti, navíc mě vždy překvapily. A tak jsem nemohl vědět, že mě ve třech letech napadne sýkorka obecná v domnění, že můj překrásný zpěv by mohl být zpěvem orla skalního (ten tu navíc vůbec nehnízdí). Ani ve snu mě nenapadlo, že ve třinácti letech dostanu třináctkrát neštovice. O dalších útrapách nemluvě, to už byste nemuseli unést. Jo, holt každý nemůže být milionář hrající profesionálně hokej, prohrávající miliony v kasinech a poletující si prostorem, protože mu dal Red Bull křídla. To já bych mohl vyprávět, jak jsem to jednou zkusil ...
Opakuji už poněkolikáté, kween neovládá žádný cizí jazyk a pokud někdo tvrdí, že ano, tak mi podsouvá něco, čím zcela zaručeně nedisponuji. Já jen, aby bylo konečně jasno.
Tak jsme se tu sešli,
René, já a José (čti Chosé)
jen tak jsme se našli,
ve volební schránsé.
Povídám mu, Martine,
mě to asi nemine,
budu muset asi,
sestavovat vládu
z basy.
Řádí tady jeden pán,
ne zcela do hola ostříhán (vlastně vůbec, ale ty rýmy se tak těžko skládají),
po čele mu kape pot,
je to náš Pol Pot.
Koho mám , já nebohý, vhodit mezi tu smečku vycvičených policistů, aby si na něm smlsli? Koho mám poctít svou důvěrou? Věc věru nelehká. Motorizovanou jednotkou o objemu 1,9 se za chvíli přesunu do volební místnosti, kde učiním naprosto zásadní rozhodnutí. Koho pošlu na zpopelnění? Kdopa to asi bude? Vyberu toho či onoho? Odebéřu se za plenu, zvýrazním nebohého ke zpopelnění a před zraky pranýřujících vhodím dotyčného do ohně pekleného. Ať se smaží, ať se čtyři roky smaží, ať si na předlouhých poslaneckých schůzích vyčítá, že vůbec na zpopelnění kandidoval, ať si na poslaneckých klubech rve vlasy, ať si v poslanecké kantýně dá pivo za 8 Kč a vzpomene si na nás nebohé, co ho za takovou cenu nemáme možnost získat (i když jeden takový externista už se našel). Ať si ministři nad štosy papírů přivodí zánět krční páteře, nechť si kafe z poslanecké kantýny za 10 Kč rozlejí na mezinárodní smlouvy, nechť zakopnou o práh při vstupu do Úřadu vlády. Nechť se jim to v urně stane. Jsem zodpovědný a tak jdu volit. Jdu volit ty, jež nás budou po následujícící čtyři roky buzerovat. A doufám, že to budou ti, od kterých mi to bude vadit nejméně. Volím lišku, protože s ní uspořím nejvíce.
Protože jsme s Otou šokováni úrovní jazykové vzdělanosti (či spíše nevzdělanosti), přicházím okamžitě s čínskou osvětou. I když ani ne tak já, jako spíš můj známý, překladatel ze Šanghaje, Mr.Lu :-) (zdravím do Pudongu). Relativně nedávno inovoval své profesionální stránky a jsou opravdu velmi velmi velmi velmi a ještě jednou velmi pěkné (neboli hen hao). Na jeho stránkách najdete čtivou formou základní údaje o čínštině a nejednou se u toho dost pobavíte. Pro informace nabízím server Martina Kříže, se kterým občas (dosud jednou :-), protože není čas) spolupracuji. Je spíše než o čínštině o Číně. Nabízí tak povšechné a aktuální informace o této Zemi středu (Čína jako Zhong guo, střed země). Tak a s osvětou je prozatím konec, další info přijde možná co nevidět a nebo taky nepřijde, ale přijede a to možná na čtverci, že Ó tá.
Server Mr.Lu: Čínština.cz
Server Martina Kříže: Čínsky.cz (mimochodem ta favikona je znak právě pro střed, tedy zhong – obdélníček přes který je vertikální čára :-) )
S maturitami jakoby se nyní roztrhl pytel zázvoru. Nebo i jiný pytel. V každém případě půjde zcela jistě o pytel. Všem úspěšným maturantům z hloubi svého játra gratuluji, poněvadž jsem ji absolovoval taktéž a tak mé pozdravy směřují k Hynkovi, Jarmilovi, Vilémovi, Petrovi, Suchoschovi a všem dalším anonymním Tyrlům. Opožděně blahopřeji k maturitě i Adbarovi, který se slitoval nad nebohým kweenem a navzdory jeho tristnímu maturitnímu fiasku (ha, pleonasmus) se na něj nevykašlal. Kween může Adbarovi onikat. A jak Adbar svolil, tak se také stálo. A jaké je poučení z tohoto téměř bajkovského příběhu? Inu, to máte tak, někdy je to tak a jindy zase jinak.
Bez pointy skladatel,
bez jointy trpící bádající vědec,
ustřihl si z chi3,(čti čchiiííí)
věnec plný ostružitůdy.
Nesnižuj se však na mysli,
radí mu kolega nesmyslné věci,
vždyť je přece jasné,
že už se na nic nezmužné.
A tak volám,
hodlalýtadá,
prapodstatu věcí totiž,
budu večer dnes rešíž.
Ač ještě nevíme, kde letošní slet bude, protože se k tomu zatím nevyjádřil dnes již bývalý pořadatel posledního a musím říci, díky mému předem připravenému programu, i podařeného odborného kolokvia, již víme, jaké bude hlavní téma letošního, již dalšího, ročníku. Letošnímu odbornému semináři bude dominovat zub času, zub, který přichází z daleka. Zub, jehož stáří snad ani nelze zjistit. Zub, který přežil vše a všechny. A zdaleka neřekl poslední slovo. Letošní téma bude záhadné, bude umělecké, bude náročné. Letošní ročník bude zasvěcen "výuce čínštiny". Lektorem budu pochopitelně já, poněvadž stále umím ze všech známých blogerů čínsky nejlépe. Mým asistentem bude Vilém, který mě však zdatně dohání a kterého v úsilí povzbuzuje zejména jeho syn (Vilém se nechce nechat zahanbit, protože jeho syn se chlubí tatínkovým čínským peřím). A tak zatímco loňským nosným tématem byl můj multimediální pokoj, letos bude platforma performována na multilinguálním fundamentu. Letošní ročník je tak vskutku mezinárodní, alespoň co se komunikace týká.
(čímž se doufám věci pohnou dopředu či jiným směrem, každopádně vpřed)
Pokrok ve světě člověk nezastaví, to je věc jistá. Jak náročné a vyčerpávající je ale bádání těch největších mozků, jaké přepážky musejí při svém bádání navštívit, kolik zaslepených uliček musí opustit, než se dostanou na tu správnou, obousměrné dopravě zasvěcenou, šestiproudou magistrálu. A kolikrát se na ni ani nedostaneme.
kween, 7.5.2006, 22:55: copperfield je dobrej :-)
otaf, 7.5.2006, 22:55: ale to neznáš Chesterfielda
kween, 7.5.2006, 22:55: jo, vlastně ten, copper je máslo
22:56: nebo margarín?
otaf, 7.5.2006, 22:56: tvaroh
kween, 7.5.2006, 22:58: možná i nějaká ta pomazánka
otaf, 7.5.2006, 22:58: Aufstrich
kween, 7.5.2006, 22:58: je to vůbec v tý Medvědějově tabulce?
otaf, 7.5.2006, 22:58: myslíš v Lomonosově tabulce ne
kween, 7.5.2006, 22:59: možná, teď nevim
22:59: aby to tak byla Puškinova tabulka
otaf, 7.5.2006, 22:59: no já vim, protože my sme se to učili ve školce
kween, 7.5.2006, 23:00: aha, tak teda Lomononosova
23:00: ten copper je prej teda ale nějakej cypřiš nebo co (latinsky je to totiž cyprium)
otaf, 7.5.2006, 23:00: Lomonosova triumfální tabulka krtků
kween, 7.5.2006, 23:00: ano, krtků a cypřiše
23:01: jejich cypřiše
otaf, 7.5.2006, 23:01: no německy je to Kupferfeld, tak nevim
kween, 7.5.2006, 23:02: jakej zase ferda?
23:02: to si pleteš s tím Sejkorou
otaf, 7.5.2006, 23:02: kdepak, to ty si to pleteš s tim Copperfieldem
kween, 7.5.2006, 23:03: jakej zase copperfield, kdo to jako je?
otaf, 7.5.2006, 23:04: tys to sem přines, tak se mě nepdej
kween, 7.5.2006, 23:05: tak já se zeptám jinde
Čili se ptám zde, ví někdo jak to vlastně teda je?
Čili jinak: dnes jsem byl kde? Dnes jsem byl na dýchánku. Což mě přivádí k otázce: Proč se dýchánku říká dýchánek? Že by se tam dýchalo? (to by bylo něco převratného) Spíš se dýchá špatně, že jo? Nebo že bychom na něm něco rozdýchávali? Takže ač nevím co vlastně dýchánek má znamenat, na jednom takovém jsem byl. Což mě přivádí k dýchánku zcela jinému. Dýchánku pro bloggery. I letos totiž uspořádáme báječný privátní, VIP blogger sraz. A už je pomalu načase zvažovat, kde to letos proběhne. Takže Viléme, Jarmilo ... (příslušní kucí si doplní svá příslušná jména) ... očekávám návrhy a náměty.
P.S.: A letos snad už dojde na kweenův multimediální pokoj, zvlášť, když je tak invalidivalizovaný.
Každý den jít do práce
není žádná veselá věc,
nosím s sebou svačinu,
i když chodím na asijské jídlo.
Jednou takhle z rána (jednou takhle z jitra),
ozvala se řacha (potkal(a) jsem pitra),
do práce nám přilétlo (střílel po něm zabiják),
(letadélko káně ze 70.let časovou dírou) (bazukou ruské výroby)
a celou ji smetlo (do mého kanclu se trefiják)
Budova je v popeli,
my jsme tudíž v hýždích,
dvojí význam totiž má,
budova naše,
ztracená.
(použil jsem zde další inovaci, metodu alternativního verše, čímž báseň nabývá dalšího významného rozměru)
V roce 2005-2006 © vyrobil kweenolog
Upozorňuji, že tento blog nepíše psychicky zcela vyrovnaný jedinec.